KUNŠTÁT NA MORAVĚ 2010 - 5. závod

Předposlední závod sezóny 2010 se uskutečnil ve zcela nové lokalitě. Pro tento závod byla pořadateli vybrána pískovna u městečka Kunštát na Moravě. Před zahájením závodu jsme se pro náš team dozvěděli zajímavou zprávu, že teplická dvouposádka tento závod vynechává. Jelikož se žádná nová posádka na sobotní rozpravě v naší kategorii neobjevila, bylo jasné, že si z tohoto závodu odvezeme nejhůře třetí místo. My jsme si však dali cíl vyšší a to konečně porazit konkurenční Tatru Luďka Bartušky a umístit se tak na druhé příčce. Zda-li se nám tento cíl podařil, se dočtete v následující reportáži.

Úvodní sekce naší skupiny tohoto předposledního závodu byla vytvořena na stoupající pískové cestě, která měla po obou stranách menší schodovité náspy. Sekce měla dvě klíčová branková pole, umístěná na vrcholu jednoho z náspů. První bylo směrováno na strmější sjezd a druhé v bočním náklonu do klínové průrvy. Ostatní branková pole nečinila našemu teamu žádné větší potíže a tak přišlo na sjíždění oněch dvou polí. Jako první jsme zvolili to jednodušší se strmým sjezdem. Pomalu jsme vozidlo připravili na vrcholu a poté opatrně s citem sklouzli dolů. Druhý, klínový, sjezd byl náročnější. Zde bylo nutné vozidlo dostat do extrémního bočního náklonu a zároveň postupně strmě sjet dolů. Bohužel pískový povrch zamezil pevnějšímu držení brankové tyče a tak se branka pomalu před vozem položila, díky čemuž již nemohla být uznána jako projetá. Kvůli tomuto faktu, jsme tuto sekci zakončili, ze všech posádek, s největší bodovou ztrátou.

Druhá sobotní sekce byla na opačném konci pískovny, kde byla i dvě branková pole na hliněném podkladu. Po zdolání těchto dvou branek se vozidla opět vracela dolů do pískovny a terén byl opět více pískový. Výjezd ze sekce byl veden přes tři po sobě jdoucí branková pole, kde hned to první bylo opět ve značném bočním náklonu. Jelikož však touto sekcí před naší skupinou několik vozidel už projelo, vytvořila se na boku menší hrana, kterou jsme chtěli využít pro zmenšení náklonu. Záměr se nám vcelku povedl, a tak jsme toto rizikové místo zdolali. Bohužel u posledního brankového pole se nám naše vozidlo nepodařilo udržet v ideální stopě a tak jsme jednu z tyčí přejeli. V cestě do cíle nám to však naštěstí nezabránilo, a tak jsme sekci celkem úspěšně zakončili.

Třetí sekce nás vrátila zpět do hlavního prostoru pískovny. Do středu sekce vedla nakloněná cesta po vybraném svahu, kde na jejím konci byl ještě strmější sjezd. Abychom zabránili převrácení, pobídli jsme naše auto trochou plynu a s plným rejdem tak toto kritické místo překonali. Zde nás dále čekala další branka v menším náklonu, ale především dvě sjezdová branková pole umístěná na vrcholu svahu. Cesta na vrchol byla jedna velká neznámá, jelikož písek je nepředvídatelný. Průjezdem branky v náklonu jsme si rovnou nadjeli k výjezdu, zde zařadili silniční jedničku, řádně vytočili motor a vydali se vzhůru. Za řevu motoru, hrabajících kol se naše Tatra pomalu a jistě začala šplhat vzhůru. Povedlo se! Nyní nám již nic nebránilo i ke zdolání oněch sjezdových dvou branek, a tak jsme tuto sekci zakončili s minimální ztrátou a začali tak pomalu stahovat Luďkův náskok.

Sekce č. 5 byla naší čtvrtou sobotní sekcí a organizátory byla vytvořena v okolí velké pískové haldy. Branková pole byla rozmístěna různě po celé haldě, a tak zde každá posádka zvolila úplně odlišnou strategii průjezdu. Sekce naštěstí nepřekvapila žádným záludným místem, a tak jsme ji zdolali jen s minimální ztrátou.

Poslední sobotní sekce byla podobná té předchozí, jen nebyla vytvořena na haldě, ale na jednom schodovitém těžebním prostoru. Bylo zde tedy opět několik branek, které také umožnily variantní průjezdy. Bohužel při těsném průjezdu poslední brankou, jsme chvilkovou nepozorností přejeli jednu z brankových tyčí, a tím tak pokazili jinak velmi pěkný průjezd sekcí.

V úvodu druhého dne jsme si přepočítali výsledky a bohužel zjistili, že na druhou posádku ztrácíme přes dvě stě bodů. Cíl byl tedy jasný, zbytečně nesbírat trestné body a doufat, že i tato posádka se dopustí nějaké té chybičky, které bychom mohli využít. Hned úvodní sekce druhého dne však nevěstila nic dobrého. Jednalo se o postupný sjezd po vytěžených schodech pískovny dolů. Samotný sjezd by nebyl tak náročný, avšak organizátoři umístili branku šikmo na hranu, čímž riziko svezení se boku vozu a následný pád zvýšili na maximum. Rozhodli jsme se proto neriskovat a tuto branku jeli kolmo i za cenu trestných bodů za neprojetí. Po tomto prvním sjezdu na druhý schod, bylo nutné vozidlo srovnat, což na úzké římse s vidinou pádu nebylo jednoduché, ale povedlo se. Poté jsme z této římsy skrz další branku couvali dolů, kde nás už čekal jen průjezd cílem. Později se ukázalo, že vrchní, námi vynechanou branku, neprojela ani soupeřící Bartuškova Tatra, a tak jsme byli s naší strategií spokojeni.
Jelikož v naší skupině vozidel S1 byly jen tři posádky, jezdily s námi též vozidla ze skupiny prototypů. Zde v této sekci to posádka vozidla Šílený Max trochu přehnala s bočním náklonem, a tak údajně nepřevrátitelné vozidlo převrátila z oné římsy v kotrmelcích dolů. Naštěstí se posádce a nakonec ani jejich vozu nic nestalo, i když pád vypadal hrůzostrašně.

Organizátoři naši skupinu vozidel chtěli nejspíše v neděli pěkně potrápit, a tak hned další sekce, kterou nám určili, byl druhý nejhorší sjezd této lokality. Opět se jednalo o sjezd na dno pískovny z několika schodů. Zde byla cesta sice přímá, avšak o to strmější a delší. Ač na to naše vozidlo s většinou váhy vpředu nevypadá, opět jsme se rozhodli po jízdu po předku. Pomalu jsme se s vozidlem došourali k hraně prvního sjezdu, kde jsme si naposled řádně přitáhli bezpečnostní pásy a poté už jen povolili pedál brzdy. Auto se ihned uvolnilo a během mžiku sklouzlo na dno prvního schodu. Zde jsme rychle přidali plyn, abychom zabránili případnému přetočení zadní části přes kabinu. Takto jsme sjeli i následný druhý sjezd. Ostatní branková pole této sekce umístěná v dolní části už našemu vozidlu nečinila větší potíže, a tak jsme si mohli pořádně vydechnout.

Třetí nedělní sekce byla oproti dvěma předchozím zase techničtějšího rázu. Sice se opět muselo sjet z vrcholu pískovny přes jeden schod dolů, ale zdejší sjezd byl celkem mírný. Dole bylo rozmístěno několik brankových polí na hraně schodu, takže se zde opět naskýtalo několik variant průjezdu. Bohužel ostrá hrana tohoto schodu byla poměrně kluzká, a tak výjezdy i sjezdy z něj vozidlo strhávaly bokem, díky čemuž docházelo k likvidaci některých brankových tyčí. Branková pole jsme však i s větším bodovým ziskem zdolali všechny, a tak jsme mohli sekci zakončit.

Aby toho nebylo málo, tak i čtvrtá nedělní sekce začínala na vrcholu pískovny a vozidla se musela dostat dolů. Sekce však byla celkem rozsáhlá a tak se muselo s vozidly vyjet opět nahoru, aby bylo možné zdolat další sjezdové brány. Jelikož se pomalu blížil konec závodního dne, byl pořadateli na tuto sekci stanoven časový limit. Před námi se do soutěžní sekce vydala posádka konkurenční Tatry. Vše jí šlo dobře až do jednoho z oněch zpětných výjezdů. Zde kluci opomněli na přední uzávěrku, a tak se jejich vozidlo kousek pod vrcholem zastavilo a jen se v písku prohrabávalo níž. Situaci se pokusili napravit druhým pokusem, avšak již neměli možnost většího rozjezdu, a tak ani na podruhé branku nepokořili. Navíc díky vyčerpání povolených změn směru jízdy mezi dvěma brankovými poli , byli odpískáni. Díky tomuto zaváhání získali mnoho trestných bodů. Naše posádka, tak ihned začala rychle přepočítávat bodový rozdíl a vyšlo, že pokud tuto sekci zdoláme, budeme rázem v těsném závěsu. Vydali jsme se tedy do sekce s trochu odlišnou strategií průjezdu branek, která se však ukázala jako správná. Postupně jsme zdolávali lehčí sjezdové brány a poté přistoupili k onomu výjezdu. Nezapomněli jsme však na uzávěrku a opět s vytočeným motorem a hrabajícími všemi čtyřmi koly svah vyjeli. Nyní jsme jen zkontrolovali časomíru, která ukazovala poslední minutu, takže jsme rychle zamířili rovnou do cíle. Plán se podařil a my se rázem na druhou posádku v celkovém hodnocení dotáhli na rozdíl pouhých patnácti trestných bodů.

Poslední nedělní sekce se tak díky předchozí stala sekcí klíčovou. Ukončení závodu se blížilo, a tak byla tato sekce výrazně zkrácena a i časový limit, který byl opět stanoven, byl velmi krátký. Sekci v úvodu tvořil strmý sjezd, poté prudký výjezd na menší kopec, po kterém následovala jen cesta v hlubokých kolejích od dřívějších těžkých vozidel rovnou do cíle. Soupeři opět touto sekcí jeli před námi a my je tak mohli bedlivě sledovat, zda-li někde neudělají nějakou chybičku. Posádka drobně zaváhala při onom výjezdu, kde si musela několikrát nadjet aby brankové pole vůbec zdolala a též získala několik málo bodů za doteky tyček. Sekci nakonec zakončila s 36-ti t.b. Nyní přišla řada na nás. Pomalu jsme zdolali prudký sjezd, ze kterého jsme se museli stočit do první branky, o kterou jsme bohužel trochu brnkli. „To je dobrý“, uklidňovali jsme se, stále máme náskok. Pomalu jsme se tak blížili k onomu výjezdu. Bohužel velmi drobné polevení v zatáčení při nájezdu do brány zapříčinilo, že jsme si museli také jednou couvnout. Brankou jsme ale projeli líp, a tak jsme se mohli vydat nakloněným korytem k cíli. Dokončeno! Věděli jsme, že jsme jeli o něco líp než soupeř, ale stačilo to? S napětím jsme se tedy vydali balit a poté čekat na vyhlášení. Kýžená chvíle je tu. Povedlo se nám Luďka porazit, dotáhli jsme náš plán, umístíme se na pro nás neskutečném druhém místě? Ředitelka závodu přistoupila k vyhlášení skupiny vozidel S1 „na třetím místě se umístil … Míša Moučka a Petr Kučera“. Tak bohužel, nepodařilo se. Ale vzali jsme to sportovně, jelikož boj to byl neskutečný a opět se ukázalo, že i my na to máme a musí se s námi počítat.

Takový byl tedy průběh tohoto do poslední vteřiny napínavého čtvrtého závodu. Po vyhlášení náš tým, jako většinu, ještě čekala několikahodinová noční cesta domů. Cestou jsme si udělali několik nucených přestávek a jednou z nich byla zastávka na večeři. Vyzkoušeli jsme motorest Oáza v obci Rovné, který z venku nevypadal nijak extravagantně, ale o to bylo větší překvapení uvnitř. Kuchyně naprosto luxusní, porce výborné a ceny příjemné, takže závěrečná tečka za závodním víkendem byla opravdu parádní – všem doporučujeme. Závěrem abych nezapomněl, tak Luděk svoji druhou příčku udržel zuby nehty o neuvěřitelné 3 body, takže Luďku - gratulujeme!