KRÁSNÁ LÍPA 2010 - 3. závod

Po třech týdnech od druhého závodu se jel již třetí závod ročníku 2010. Dějištěm tohoto závodu se stala opět lokalita motokrosového areálu v Krásné Lípě u Chomutova. Meteorology bylo předpovídáno deštivé víkendové počasí a tak jsme vzpomínali na loňské blátivé jízdy a doufali, že k tomu nakonec nedojde. Naštěstí předpověď nevyšla, a tak byl víkend naopak ve znamení pálivého slunce, prachu a vůně řádně spáleného benzínu.

Po již tradičních sobotních přejímkách a následném rozlosování pořadí jsme se rozjeli k naší první sekci. Sekce byla vytvořena v horní zalesněné části, kde bohužel organizátoři páskou opravdu nešetřili. Několik branek bylo sice umístněno ve volném prostoru, ale bohužel zde byly i branky připravené specielně pro naši kategorii a kategorii prototypů v těsné blízkosti opáskovaných stromů. Jelikož se v kategorii prototypů sešly pouze dvě vozidla, byli jsme s touto kategorií pro tento soutěžní víkend sloučeni. Pro tuto sekci jsme si vymysleli celkem náročnou strategii, která počítala s průjezdem naprosto všech brankových polí a to i těch mezi stromy. Jedno takovéto brankové pole bylo umístěno mezi břízkami a nejspíše původním záměrem pořadatelů bylo, se do této brány dostat skrz jedinou neopáskovanou břízku. Bohužel však břízka byla trochu silnější, než jakou by naše auta zvládla porazit a tak jsme zvolili strategii vcouvání do brány nejdříve opačně i za cenu 60 t.b. a hned poté vyjetím ven už správným směrem ji zdolat. I když byly na každé straně cca jen 3-4cm místa podařilo se nám do toho prostoru skrz hluboký rigol přesně vmanévrovat. Bohužel při výjezdu zpět se auto trochu více zhouplo a zavadilo o kmen blízkých opáskovaných stromů, takže jsme byli odpískáni. Velmi nás to mrzelo, jelikož jak se ukázalo, tak naše strategie byla jediná a nikdo jiný se už tuto bránu zdolat nepokusil. Samotné by nás zajímalo, jak si organizátoři představovali tuto bránu zdolat, jelikož opáskování okolních stromů bylo nesmyslně blízko, navíc byla brána určena i pro kategorii prototypů a ti mají svá vozidla ještě větší.

Zklamáni výsledkem minulé sekce jsme se tedy vydali do druhé sekce v pořadí. Bohužel zde jsme byli odpískáni podruhé, jelikož díky chvilkové nepozornosti navigátora, jsme při couvání zajeli až za mlíko. Díky těmto dvěma počátečním nezdarům tak pro nás v podstatě celý závodní víkend skončil, jelikož bodová ztráta byla již nesmazatelná.

Po polední přestávce jsme se vrátili do lesní části, kde bylo připraveno opět několik branek mezi stromy a jedno brankové pole ve větším bočním náklonu. Zde se u našeho vozu opět začaly ozývat problémy, kdy motor zhasínal. I přes tuto komplikaci se nám nakonec konečně podařilo sekci úspěšně zdolat a zakončit ji tak s minimální bodovou ztrátou.

Po třetí sobotní sekci jsme byli organizátory posláni do dolní části lokality, kde bylo bahno. Do sekce se sjíždělo ze strmějšího srázu, kde dole bylo díky protékajícímu potůčku bahno. Zde bylo po okrajích rozmístěno několik brankových polí a další pak naváděly skrz pařezy a roští vozy zase vzhůru ven ze sekce. Jelikož jsme se chtěli vyhnout blátivé lázni a jistému uvíznutí, rozhodli jsme se i za cenu penalizací do branek jen vcouvat a poté popředu zlomit jednu z tyček a vyjet tak stejným směrem. Tato strategie se velmi osvědčila, a tak jsme se vydali na zdolání branky ve velkém bočním náklonu. Auto ale drželo dobře a tak se nám nakonec i tuto branku v této dolní pasáži podařilo zdolat, nyní již nás čekala jen cesta skrz bahno k poslednímu výjezdu ven. Bohužel ani vyšší rychlost nám nepomohla a tak jsme zde zůstali zahrabání a museli jsme být vytaženi ven posádkou prototypu Šílený Max.

Druhý den jsme zahájili o poznání lépe. Opět jsme den začínali sekcí umístěnou v horní části areálu. Sekce byla tvořena několika brankovými poli na štěrkových haldách a jednou technickou brankou opět mezi stromy. Naštěstí zde bylo již opáskování okolních dřevin rozumné, a tak jsme zde bez větších problémů postupně zdolávali jedno brankové pole za druhým. Po zdolání i toho posledního, kdy nás už čekal jen výjezd ze sekce, si však šofér špatně nadjel, a tak jsme v závěru této sekce ztratili ještě několik dalších bodíků za „zbytečné“ manévrování.

Následující sekce byla umístěna hned vedle minulé, takže jsme neztráceli čas přesunem. Bohužel zde organizátoři opět velmi selhali. Sekce byla umístěna až v nižší části lesa, kam diváci neměli skoro žádný přistup, jelikož všude kolem bylo mlíko a kde nebylo mlíko, tam bylo husté křoví, takže nebylo vůbec nic vidět. To se také projevilo na kolemjdoucích divácích, kteří ani nezaregistrovali, že se zde poblíž něco děje. Sekce jako taková byla pro posádky snadná, jediným úskalím byl vjezd, kde hned v úvodu na posádky čekala velmi ostrá zatáčka. Nám se nepodařilo utrhnout zadní část a tak jsme si museli nadjet a tím získat dalších 6 t.b.

Třetí nedělní sekcí byl strmý výjezd kopce. Jelikož bylo sucho, tak tento výjezd oproti loňskému rozbahněnému nedělal žádné z posádek sebemenší problém a tak všichni kopec přímo vylétli.

Čtvrtá sekce byla v odlehlejší části poblíž hlavního parkoviště a depa. Příjezd do hlavní části byl skrz stromy a zde byly připravené dvě branková pole. Obě byla v bočních náklonech, avšak jedno bylo už nesmyslně vysoko. Krom jedné posádky, která však své snažení včas vzdala a uznala absurdnost, tak ani my ani žádná jiná další posádka se o zdolání již nepokusila.

Předposlední sekce byla opět jedna z těch techničtějších. Byla tvořena velkým množstvím branek a několika variantami průjezdu. Jak se ukázalo, tak my jsme zvolili úplně jinou strategii, která se ukázala jako úspěšná. Na několika místech jsme si však hůře nadjeli a tak jsme tyto drobné nedostatky museli posléze žehlit, ale nakonec jsme se do cíle celkem bez problému dostali. Po startu jsme skrz velkou díru vyrazili oproti ostatním posádkám, přímo přes dvě branková pole umístěná mezi popadanými stromy a pařezy. Odtud jsme vystoupali vzhůru do nejvrchnější části, kde jsme se otočili a skrz další bránu zcouvali zase úplně dolů. Tato strategie nám tak umožnila bezproblémové poslední vyjetí vzhůru přímo do cíle.

Poslední nedělní sekce byla již tradičně asi tou nejtěžší. Tím nejtěžším úsekem byla jedna branka umístěná opět v bočním náklonu, ale především strmý sráz do cíle. Jelikož jsme se z minulých závodů už celkem otrkali a hlavně poučili, jezdíme již valnou většinu takovýchto sjezdů popředu a ne jako v loňské sezóně pozpátku. I tento sjezd jsme se tedy rozhodli sjet normálně. Po projetí vrchní části, kde jsme s brankami neměli moc problémů jsme se vydali vstříc sjezdu. Pohled z kabiny na blížící se prázdno a několikametrovou propast nás nikdy neuklidní a napětí se dá v kabině krájet. Pomalu centimetr po centimetru jsme se s vozem přisunuli k zlomu a poté vozidlo pustili dolů. Jakmile byla přední kola dole, přidali jsme plyn abychom zabránili případnému setrvačnému pohybu zadní nápravy a tak přetočení přes kabinu. Povedlo se a my tak projeli poslední brankou do skutečného cíle tohoto třetího závodu!
Za námi startovala ještě posádka Luďka Bartuška, která dle prvních informací chtěla sráz zcouvávat. Nejspíše náš ukázkový sjezd, je přiměl jet též popředu a tak jako my se k tomuto srázu vydali čelem. Zpočátku vše probíhalo dobře, ale při finálním spuštění vozu dolů se jejich Tatra dole zapíchla, postavila na přední rám a zadní kola postavila kolmo vzhůru. Naštěstí pohyb nebyl tak silný, aby zadní kola šla ještě dál a tak po chvíli zase spadla zpět a tak i Luděk tuto sekci zakončil úspěšně. Ještě dnes jistě Luděk kroutí hlavou, jak to, že my, takoví zelenáči, tyto sjezdy sjíždíme tak ukázkově – holt kdo umí ten umí.

Takový byl tedy průběh tohoto třetího horkého závodu. Bohužel díky úvodnímu manku, které se nám již nepodařilo stáhnout, jsme se jako již tradičně, umístili na krásném posledním místě. Avšak nám to nevadí, víme totiž, že na ostatní posádky také máme, a tak třeba jednou se nám to konečně podaří.