MILOVICE 2010 - 1. závod

Víkend 17.-18. dubna byl po více než půl roce opět ve znamení mistrovství českého Truck Trialu. První závod se již tradičně konal v bývalém vojenském prostoru Milovice. Během týdne před závodem hodně pršelo a tak byla většina sekcí zpestřena velkým množstvím vody a posléze bahna. V loňské sezóně jsme zde absolvovali naše naprosto první seznámení s tímto sportem, které však bylo vlivem technických problémů předčasně ukončeno. Pro letošní sezónu byl tedy cíl jasný, vydržet po oba dva dny a dojet v pořádku do cíle.

První naše letošní sekce měla příhodně číslovku jedna. Sekci tvořila zejména centrální halda, přes kterou se mělo několikrát z různých stran přejet. Naše skupina vozidel S1 byla pro tento závod spojena i se skupinou prototypů, jelikož v nich jezdily jen dvě posádky. V úvodu jsme se dohodli, že prototypy budou jezdit před námi, takže jako první na trať vyrazil vůz pojmenovaný Šílený Max. Posádka si při přejezdech haldy vedla celkem dobře, a tak došlo i na poslední brankové pole, které bylo umístěno v bahnité kaluži. Ač se to zprvu nezdálo, vozidlo se zde zahrabalo a muselo být vyproštěno. Toto byl jasný signál pro naši kategorii, že tato branka je pro nás bezpředmětná. Bohužel ani nám se moc nedařilo. Při úvodním výjezdu od startovní branky na vrchol haldy, nám na vrcholu zadní pravé kolo zlomilo tyč jiné brány, jelikož při výjezdu sklouzlo po hraně haldy. Toto nám zničilo další plán trasy a navíc jsme byly tak nešťastně natočeni, že jsme se nakonec rozhodli tuto sekci předčasně opustit, čímž jsme získali velké množství t. b., kterých jsme se již po zbytek závodu nedokázali zbavit.

Druhá sobotní sekce byla celkem rozsáhlá a tvořilo ji několik branek vedoucích přes dva valy a jednu strouhu. První branku od startu jsme si nechali až jako poslední, jelikož byla na hraně valu a hrozilo zde převrácení našeho vozu na bok. Zamířili jsme tedy rovnou k valu druhému. Ten jsme nejprve zdolali po jeho pravé straně a následně přes kolečko i po jeho levé straně. Pak následovalo obtížné brankové pole na hraně valu, do kterého vedla cesta přes další hranu strouhy. Rozhodli jsme se to projet trochu svižněji a tak se naše auto hodně naklonilo na pravou stranu a po třech kolech branku nakonec projeli. Následoval průjezd změklou strouhou, která nakonec moc potíží vozidlům naštěstí nepřipravila. Závěrečné brankové pole, ze kterého jsme měli největší obavy, se nám též podařilo v závěru naší jízdy pokořit a tak jsme si mohli vychutnat průjezd cílovou brankou. O velké zpestření se v této sekci postarala posádka druhé Tatry 805, která při zdolávání druhého valu své auto položila na bok a musela být vyprošťována.

Po polední pauze na nás ještě čekaly celkem tři sekce. První z nich byla zase taková zahřívací, kde dvě branková pole vedla z kopce dolů a dvě zase nahoru. Další sekce byla mnohem zajímavější. Byla postavena v nově vytvořeném terénu. První branka od startu nás poměrně strmým sjezdem dostala do nižší části, kde jsme se otočili a jinou brankou se zase vyškrábali zpět nahoru. Odtud nás čekala opět drsná cesta dolů v podobě skoro kolmého sjezdu. Původně jsme tento sjezd chtěli zcouvat, ale nakonec jsme se odhodlali zariskovat a zkusit to sjet popředu. Sjezd to byl opravdu dramatický, auto se postavilo na přední, a tak dole chvíli pokračovalo, než se zadní náprava odhodlala spadnout zpět na kola. Poslední náročná branka byla umístěna na vrcholu dalšího strmého výjezdu z bahenní lázně. Naštěstí podklad byl tvrdý a tak po průjezdu bahnem se naše auto vyškrábalo i z této díry ven.

Poslední sobotní sekce nás zavedla do kopcovitého terénu s mnoha hrboly a dírami. Našemu vozu se však vedlo velmi dobře a žádné brankové pole nám nepřipravilo nic ošklivého a tak jsme sobotní klání zdárně ukončili.

Neděle, stejně jak sobota, nás přivítala mrazivým ránem, ale čistá obloha s vycházejícím sluncem byla vyhlídkou na krásný slunečný den.

První nedělní sekce naše vozy zavedla na jižní okraj soutěžního areálu, kde byla připravena jedna z rozsáhlejších tratí. Trať tvořilo několik děr, valů ale zejména jedna díra plná bahna a strouha plná vody. Z vody jsme měli opravdový respekt a tak jsme se rozhodli nejprve zdolat snazší branky kolem a až poté se pokusit o zdolání díry s bahnem a nakonec i vodní příkop. Vše šlo podle plánu, ale bohužel díra se nám stala osudná. Jelikož vjezd do ní vedl přes nebezpečný hrbol, na kterém jsme se obávali uvíznutí rourou, chtěli jsme jet trochu dravěji. Bohužel to mělo za následek, že jsme se sice přes tento hrbol dostali, ale už jsme se nestačili dostatečně rozjet do oné díry tak, abychom se z ní vyškrábali a tak naše tatra zde uvízla. Boj se strmým výjezdem a haldou bahna jsme hned nevzdali a pokusili se několikrát velmi dravě dostat ven. Bohužel díra byla proti a naše vozidlo nepustila. Museli jsme být tedy vytaženi jinou posádkou. Ze sekce jsme si tak odvezli další tučnou prémii v podobě t.b. a také nový mazlavý „lak“.

Druhá nám určená nedělní sekce, byla tvořena zejména opět jednou velkou jámou plnou bahna a dlouhým bahenním korytem. Po prostudování jsme se v okruhu posádek shodli, že toto je už na naše malá auta opravdu silná káva a tak jsme toto odmítli. Jelikož se blížilo poledne, byli jsme tedy posláni na polední pauzu.

První odpolední sekce patřila k těm jednodušším, kdy šlo více méně jen o přejezd několika rozbahněných kaluží. V této sekci se tak neudálo žádné nečekané překvapení a většina posádek touto sekcí projela s minimální bodovou ztrátou.

Předposlední sekce nám však vrátila dopolední odmítnutí. Hned pod startovní brankou byl přibližně půlmetrový kolmý sjezd do vodní plochy, které se tak nedalo vyhnout. U hrany této vodní plochy pak byla umístěna ještě jedna branka, takže posádky skrz vodu museli jet celkem dvakrát. Naštěstí podklad pod vodou byl pevný a tak s namočeným motorem jsme tímto brodem nakonec celkem dobře projeli a ventilátory propláchli i zbytek motoru. V sekci nás pak už jen čekaly dvě snazší branky, kde jedna byl čistý výjezd křoviskem a druhá byla v menším náklonu. Poslední dvě branková pole vedla přes další rozbahněnou kaluž, která už byla ale mělká a tak se zde také nevyskytl žádný větší problém.

Poslední sekce tohoto prvního závodu nás zavedla zpět k centru dění. Jednalo se opět o několikerý přejezd velké haldy. Mnohým se zde vrátily myšlenky z loňského závodu, kdy se zde z vrcholu převrátila velká Tatra 137. Jelikož se jednalo o poslední sekci závodu, nechtěli jsme moc riskovat, aby se nám nestalo něco podobného. Nejprve jsme zvolili průjezd branky umístěné na vrcholu menšího valu a na haldu se tak vydali z boční strany. Z vrcholu nás čekal prudký sjezd a na jeho konci byla velmi zákeřná branka, kde levá tyč byla umístěna na vrcholu valu a pravá o přibližně 1,5m níž, takže zde opět hrozilo boční převrácení. Naší strategii bylo pomalu sjet co nejblíže zlomu, zde přeřadit na rychlejší převodový stupeň a zbylou nakloněnou část velmi rázně projet tak, aby se vozidlo stihlo chytnout na druhé straně a tak zabránit převrácení. Povedlo se! Toto zdolání nám dodalo odvahy a původně vynechanou branku na výjezdu haldy jsme se pokusili též zdolat. Snažili jsme se vozidlo véct co nejvíc po pravé straně, aby nemohlo sklouznout, i to se povedlo. Nyní už tak chyběla cesta bahnitým korytem rovnou do cíle. Zde se nám díky rejdu nepodařilo hned ideálně najet a tak jsme se v návalu úspěchu z minulých branek rozhodli ještě potřetí zariskovat. Vozidlem jsme se totiž dostali na vrchol valu a do onoho bahenního koryta se muselo přes značný boční náklon. Opět jsme zařadili rychlejší převodový stupeň a rázně se vydali vpřed. Auto se výrazně naklonilo a po levých kolech za řevu motoru pod plným plynem jsme se snažili ujet převrácení. Po dravé jízdě z vrcholu valu se podařilo a vozidlo zpět dosedlo na všechna čtyři a my tak mohli opustit sekci. Diváci tuto naši jízdu náležitě ocenili potleskem a pískotem uznání, za což jim takto děkujeme.