DRNOVICE 2009 - 5. závod

O víkendu 29.-30. srpna se konal poslední závod mistrovství ČR v Truck Trialu roku 2009. Pro závod byla vybrána nejtěžší lokalita a sice pískovna u Drnovic.

Sobotní ráno nás přivítalo deštěm a ani pohled na oblohu nenaznačoval, že by se počasí mělo v brzké době výrazně změnit. Po úvodní rozpravě jsme se za otravného deště vydali k naší první sekci. Sekce byla vytvořena v mírně prorostlém svahu s celkem čtyřmi vnitřními brankovými poli. Jelikož jsme ale byli v pískovně, tak terén nebyl moc pevný a tak hned v úvodu bylo jasné, že do některých branek se auta nevyškrábou. Do sekce jsme vjížděli pozpátku, jelikož hned za startovní brankou na nás čekal strmý sjezd. Po zdolání nás čekala ještě dvě branková pole umístěná ve svahu z nichž druhé navádělo rovnou k cílové brance. Jelikož povrch byl poměrně sypký rozjížděli jsme se s vyšší rychlostí abychom kopec pokořili. První brankové pole jsme projeli celkem snadno, ale po projetí druhým jsme se už do cíle nevyškrábali. Znovu jsme si tedy nadjeli, vytočili motor do otáček a zkusili to znovu - podařilo se.

Sobotní program začíná později a tak po první odjeté sekci, nám byl hned přidělen oběd. Po polední pauze nás čekala první náročná, plně písčitá sekce, umístěná na vrcholu pískovny. Sekce byla tvořena celkem pěti vnitřními brankami. Po projetí třech postupně na sebe navazujících polí, která posádky spíše jen naváděla k vrcholu, na nás čekalo brankové pole čtvrté. Do této branky jsme se opět rozhodli nacouvávat, jalikož šlo o schodovitý sjezd. Branka navíc nebyla umístěna vodorovně s hranou a tak bylo nutné sjezd velmi hlídat, plným levým rejdem aby nedošlo k převrácení. Podařilo se a tak nás čekala poslední pátá branka, která byla též na hraně schodovitého srázu. Opět jsme se rozhodli pro couvání. K brance jsme se obezřetně přibližovali, jalikož výška tohoto schodovitého srázu byla značná. Auto se začínalo pomalu svažovat, když v tom se pohyb svažování zastavil. Co to? Zase ta geniální, ale i prokletá roura, uvízli jsme. Tentokrát, jako v minulém závodě v Ujkovicích, se nám již hranu strhnout nepodařilo a tak jsme museli naši jízdu předčasně odtroubit a nechat se vytáhnout zpět. O náročnosti této sekce hovořilo i to, že dvě posádky se rozhodli schodovité sjezdy vynechat a další posádka se zde převrátila na střechu. Tato bouda však málem skončila tragédií. Vozidlo naštěstí již nemělo dost energie, aby se převrátilo zpět na kola a tak se vyhlo dalšímu pádu, tentokráte až na samé dno pískovny, které bylo o dalších cca 20m níž.

Třetí sobotní sekce byla pro nás připravena na opačné straně pískovny na haldách hlušiny. Hned v úvodu bylo jasné, že z této sekce se nikomu vyjet nepodaří, jelikož výjezd byl na vrcholu strmého pískového kopce. Zbylé branky byly především na haldě z hlíny a poslední pak na druhé z písku. Posádky zvolily podobné strategie a tak ani bodově tato sekce nepřinesla větší rozdíly. Bohužel naše posádka doplatila na 10cm, o které je naše vozidlo delší než Tatra Luďka Bartušky. Poslední branka, kterou posádky zdolávaly byla v pískovém svahu. Do branky se dalo jen vjet, ale už se nešlo z ní dostat. Proto jakmile se skrz ní posádky proškrábaly, závod ukončily odtroubením. Bohužel o oněch 10cm se naše vozidlo za ní nedostalo.

Poslední sobotní sekce byla poblíž naší třetí. Byla vytvořena na stejné haldě hlíny a jejím hlavním magnetem a velkou neznámou byl velmi náročný kolmý sjezd. Většina posádek, vč. té naší se tomuto místu vyhnula. Jediný, kdo se do srázu pustil byl Luděk. Když stála jeho Tatra na vrcholu před srázem, tak v okolí nikdo ani nedutal a všichni si jen šeptali, jestli to je možný, co se stane, jak tohle jen dopadne apod. Luděk se pomaloučku začal sunout na okraj propasti. Zadní kola pomalu klesala níž a níž, hlína se pomalu drolila. Luděk si pro jistotu podržel ručním plynem motor v otáčkách aby mu nechcípnul motor a tím nevypadla zpátečka, která by byla pro případný únik převrácení nepostradatelná. V jednu chvíli se to stalo a auto sesedlo a postavilo se jak svíčka, kdy zadní kola byla již dole, ale přední ještě nahoře. Bylo vyhráno a všichni kdo byli kolem začali mohutně tleskat a pískat, jelikož takovýto výkon si to opravdu zasloužil. Luděk v této poloze zastavil, všem z kabinky zamával a poté v poklidu celý sjezd dokončil a tím udělal krásnou tečku za sobotním programem.

Nedělní ráno již bylo slunečné a na obzoru byla vidět krásná inverzní oblačnost, takže vše nasvědčovalo tomu, že tento den bude velmi teplý. Závod jsme zahájili sekcí, která byla hned vedle sekce, kterou jsme zahajovali sobotní program. Stavbou terénu byla tedy velmi podobná, takže nás cestou do cíle čekal opět výjezd, ve kterém bylo potřeba trochu šlápnout na plyn. Než jsme se však k tomuto kroku dostali, museli jsme zdolat ještě pár jiných branek. Hned první nás pěkně vyškolila. Byla umístěna v bočním náklonu a pro její úspěšné zdolání bylo nutné aby se vůz do ní stočil pomocí zadní rotace, tj. aby se zadek otočil kolem předku. Bohužel v této technice ještě nejsme tak zběhlí, takže se nám to nepodařilo dostatečně a branku nezdolali. Další branková pole jsme již však projeli, takže jsme se mohli vydat vstříc cíli na vrcholu. Opět jsme tedy motor vytočili a pod plným plynem se vydali vzhůru. Bohužel jsme najeli na kámen, který nás nepustil výš a tak jsme to museli zkusit znovu a to už se zadařilo.

Druhá nedělní sekce byla tvořena prudkým sjezdem a následně výjezdem zpět do cíle. Tato pasáž se nám celkem povedla a tak nám zbývalo projet ještě jedno brankové pole na vrcholu. Branka byla velmi těsná, takže jsme si do ní museli nejprve lépe najet. Při průjezdu bylo nutné opravdu "lízat" pravou tyčku. V jednu chvíli jsme potřebovali dát kola trochu do pravého rejdu. Bohužel díky posilovači, a malému počtu otáček nutných k zatočení, jsme ale zatočili hodně a branku tak zlomili a tudíž se nám nepočítala.

Před polední pauzou nám hlavní komisař přidělil ještě jednu sekci a sice pískovou. V sekci bylo několik přírodních schodů po těžbě, ze kterých se mělo postupně sjet dolů. Do dvou branek se však muselo vyjet ještě o kousek výš. Všechno vypadalo nadějně, ale písek i v ne moc prudkém stoupání zapříčinil své a my se tak nahoru nedostali, i když stačil už jen kousíček. Zcouvali jsme proto alespoň zbývající sjezdové brány, aby bodová ztráta nebyla tak velká.

Po nedělnění polední pauze nám pořadatelé, na závěr soutěžního dne, opět přidělili velmi náročnou sekci. Sekci tvořily především dva velmi nebezpečné sjezdy u kterých k převrácení nebylo daleko. Vydali jsme se proto obezřetně pozpátku k prvnímu z nich. Opět písek a malý rejd našeho vozu však hned v úvodu zapříčinily velký nezdar. Naše auto se nám čím dál víc sunulo k okraji velkého srázu. Zkusili jsme se proto vrátit ke startu a znovu se nasměrovat správně. Bohužel toto se díky písku nepodařilo a tak jsme museli sekci odtroubit. Tento nezdar však díky velkým komplikacím jiné posádky nezapříčinil další propad v bodovém hodnocení a tak se nám podařilo udržet si páté místo. Vzhledem k extrémní náročnosti této lokality a našemu prvnímu působení v této sezóně, tento výsledek považujeme ze úspěšný.

Závěr dne nám však přichystal ještě jedno mimosoutěžní překvapení. Při sledování jízdy ostatních posádek, nám velmi horké nedělní počasí způsobilo natlakování nádrže s palivem, které se protlačilo přes karburátor do několika válců. Protože kapalina je nestlačitelná, nepodařilo se nám nastartovat motor a poprosili jsme tedy Luďka, aby nás odtáhl do depa. Tam jsme vyndali všechny svíčky a poté jsme protočili motor. Gejzír, který se vyvalil otvory po svíčkách, postříkal i okolo stojící auta a přihlížející. Takový snad nemají ani naftaři. Po důkladném vysušení a odpaření vyteklého benzínu jsme nasadili svíčky a zkusili nastartovat - povedlo se. Nyní již nic nebránilo zdárnému naložení a tak zakončení naší první trialové sezóny 2009.