UJKOVICE 2009 - 4. závod

Víkend 8.-9. srpna byl po měsíční pauze opět ve znamení závodů mistrovství českého Truck Trialu roku 2009. Čtvrtý a pro tuto sezónu již předposlední závod se konal v pískovně Ujkovice u Mladé Boleslavi. Počasí bylo předpovídáno horké a jestli bylo horko i posádkám se dočtete v následující reportáži.

První naše sobotní sekce měla číslovku dvě a pro první posádku nevyhlížela zrovna příjemným začátkem. Hned v úvodu byl pro posádky připraven krutý sjezd dolů vymletým korytem od vody, kde pád byl skoro nevyhnutelný. Proto jsme se v kruhu posádek rozhodli, že tuto sekci odmítneme, aby jsme si auta nezničili hned v úvodu víkendu. Po nahlášení hlavnímu komisaři, nám byla přidělena sekce číslo jedna. Stejně jako ve třetím podniku tohoto mistrovství, kategorie "es jedniček" soutěžní víkend zahajovala jedničkou. V této sekci bylo připraveno množství branek, ale do většiny se muselo vyškrábat po písčitém svahu. Naše posádka jízdy zahájila, avšak sypké podloží vozidlu nedovolilo vůbec nic a tak jak rychle jsme do sekce vjeli, tak jsme rychle zase vyjeli. Posádka s Luďkem Bartuškem poučená našim nezdarem, proto rovnou ze startu zajela do cíle. Ostatní posádky se ještě pokoušely o zdolání jedné dolní branky, kterou horko těžko zdolávaly.

Druhá sekce byla opakem naší první odmítnutou, tedy výjezd nahoru. Koryto se však k vrcholu stávalo užším a užším a tak byl velký předpoklad, že úplně nahoru se dostanou až zadní posádky, kterým to ty první budou postupně prorážet. Avšak hned první dvě posádky velmi překvapily a za řevu svých motorů koryto prorazily a nahoru vyjely. My, jelikož jsme se posunuli ve startech dozadu, jsme již měli cestu snazší a tak nám výjezd moc práce nedal.

Po polední přestávce nám byla určena první náročnější sekce, kde na posádky čekal schodovitý kolmý sjezd. Naše posádka byla nejvíce zvědavá na soupeřící Tatru 805 Luďka Bartuška, jak si on s náročným sjezdem poradí. Bohužel se však této posádce stal osudný přejezd ostrého zlomu před samotným sjezdem, kde jejich Tatra uvízla na rouře a museli být vytaženi. Sjezd byl proto čistě na nás. Po zdolání dvou zlomů, do kterých jsme se raději více rozjeli došlo na sjezd. Sjezd jsme se rozhodli zcouvat, jelikož tak se minimalizuje pro naše vozidlo možnost převrácení přes kabinu. Pomalu jsme nacouvávali a naše Tatřička se začala pomalu svažovat, když v tom se vše zastavilo. Co to? Sakra zase ta roura! Snad na ní nezůstaneme vyset jako Luděk. Začali jsme proto s autem cloumat až se to nakonec podařilo a auto začalo dál klesat. Šup a ve vteřině jsme byli dole, sláva podařilo se!

Další sekce na kterou nás pořadatelé vyslali, byla ta, kterou jsme ráno odmítli. Nyní již však byla projetá velkými auty, takže jsme do ní mohli. V sekci byla celkem tři branková pole, která ale posádkám nedělala vážnější problémy, takže jsme se brzy přesouvali jinam.

Pátá sekce v pořadí nás zavedla k bahnité louži plné žab a komárů, ke které se musel přokonat kopec. Výjezd na kopec se dokonce musel absolvovat dvakrát, jelikož start byl pod kopcem a na kopci byla branka vedoucí zpět. Vozidlo však nemělo s celkem strmým stoupáním problém a tak přišel na řadu sjezd dolů k vodě. Jakmile jsme pomalu sjeli a vozidlo se začalo ponořovat, přidali jsme razantně plyn a rychle se z bahnitého jezírka vyškrábali zpět na pevnou zem, kde už nás čekal cíl. V sekci se nám opravdu zadařilo, jelikož jsme ji absolvovali jen za 6 trestných bodů.

Sobotní klání jsme zakončili náročnější sekcí, tvořenou dvěma sjezdy. Hned v úvodu nám však bylo jasné, že pro nás bude sjezd jen jediný, jelikož pískové podloží výjezd k druhému sjezdu už nedovolí. Zvolili jsme proto přímější variantu, která vedla k další brance. Po velmi opatrném sjezdu, kde se vozidlo ještě navíc hodně naklánělo na levou stranu, přišla na řadu druhá branka. I tu však naše vozidlo zdolalo a tak jsme první soutěžní den zakončili v pořádku na všech čtyřech.

Nedělní ráno nás opět uvítalo sluncem, takže o horkém dni nebylo pochyb. První nedělní sekce byla taková zahřívací. Tvořil ji přímý výjezd a hned přímý sjezd zase zpět.

Po rozehřátí na první nedělní sekci se naše kolona vozidel třídy S1, vydala k dalším haldám. Hned po startu čekal na vozidla strmý výjezd. Poté byla na řadě branka v náklonu na svahu. Naše auto si vedlo opravdu dobře a i když svahy byly prudké, tak si s nimi poradilo bez větších problémů. Po zdolání branky v náklonu už na nás čekal opětovný sjezd dolů, který jsme také bez problémů zdolali.

Další dvě sekce byly hodně podobné té minulé. Stejným pojítkem byl výjezd nahoru a zase sjezd. Sekce naštěstí nepřinesly výraznější problémy či komplikace a tak den pomalu dospěl k závěrečné sekci tohoto dne, ale i čtvrtého závodu.

Bohužel opět nám závěr přinesl to nejtěžší. Sekce byla velmi rozsáhlá, obsahující i mnoho brankových polí. Byla tvořena dvěma sjezdy, kterými vozy postupně sjížděly až na samé dno pískovny. Po prvním sjezdu čekalo na posádky krátké uvolnění v podobě zdolání brány na "krtinách". Poté následoval však daleko horší sjezd do nejnižší části, kde byla připravena další tři branková pole. Naše posádka měla výhodu, že startovala až jako předposlední, takže jsme měli dost času se podívat, jak si s touto velmi náročnou sekcí poradí ostatní posádky. Luděk Bartušek s konkurenční Tatrou si vedl velmi dobře a strmé sjezdy zdolal bez větších problémů. Bohužel se mu však stal osudný výjezd z brankového pole v dolní části, kdy se jeho vůz rozskákal na nerovnostech svahu, až se ozvalo tupé křup! Levé zadní kolo se zablokovalo a bylo jasné, že to odnesla buď poloosa nebo reduktor. Luděk se však nevzdal a jelikož měl všechna branková pole už projetá, doušoural se i se zablokovaným kolem do cíle, za což ho diváci odměnili velkým potleskem. Další posádka, kterou tato sekce potrápila byla č. 118. Při sjezdu vozidlo nechtělo držet stopu a tak se dostávalo čím dál víc k hraně a pád hrozil víc a víc. Naštěstí zkušený řidič Petr Kunz situaci zvládl a sekci zdolal. Avšak ani mistr Václav Kabourek tuto sekci neměl zadarmo. Při zdolávání brankového pole, ve kterém Luděk zrušil reduktor, se jeho vůz nebezpečně naklonil na levou stranu, ale karambol byl již nevyhnutelný. Auto se začalo převracet ze střechy na kola a znovu na střechu a zase na kola! Po rychlé kontrole však mistr ukázal, jak to má vypadat. I po tak hrozivě vypadajícím pádu svůj vůz nastartoval a jízdu v sekci zakončil bez ztráty bodu. Znejistěli jsme, ale plní odhodlání jsme se pustili na trať. Bohužel ani nám se komplikace nevyhnuly. Rozhodli jsme se sjezd zcouvávat, čímž však naše vozidlo bylo hůře ovladatelné. Po opatrném vyrovnávání byl konec! Do této chvíle jsme drželi pro nás neskutečný výsledek a sice třetí místo, avšak rázem bylo vše jinak. Pod levým předním kolem se nejspíše utrhl kus písku a vozidlo šlo ihned na levý bok. Naštěstí byl pád do měkkého, takže se nám ani vozu nic nestalo, ale naše umístění bylo pryč. Díky velmi vyrovnaným výsledkům nás tento karambol odsunul až na poslední místo - škoda.