KRÁSNÁ LÍPA 2009 - 3. závod

Datum 20.-21. června bylo ve znamení dalšího závodu českého Truck Trialu roku 2009. Do motokrosového areálu u Krásné Lípy, který se tak opět stal dějištěm jedním ze závodů Truck Trialu, jsme dorazili krátce před osmou hodinou večerní. Areál oproti předešlé sezóně doznal několika změn a tak pro nás bylo vytvořeno několik nových sekcí.

Po sobotních ranních přejímkách a rozpravě jsme se vydali vstříc našemu třetímu závodu. Aby to bylo stylové, tak naše kategorie "es jedna" začínala sekcí číslo jedna. Sekce byla vytvořena v zarostlé stráni s hloučky stromů a bažinatým dnem. Většina posádek si nechávala na zdolání branku vedoucí k bažině jako poslední, jelikož zde hrozilo uvíznutí. Posádky s vozy Unimog, které mají velmi dobré manévrovací schopnosti, tuto branku na hraně kopce velmi těsně obkružovali. Dvě posádky se však pokusili do branky nacouvat a pak vyjet ven. Posádka na Unimogu však v obávané bažině uvízla a tak bylo jasné, že ze zdola se opravdu dostat nedá. Konkurenční Tatrováci se sice do bažiny nedostali, ale brankou úplně neprojeli a i tak měli velký problém se z kopce zpět vyhrabat. Po těchto zkušenostech jsme se rozhodli tuto branku vynechat a tak jsme nakonec v sekci zdolávali jen dvě branková pole. Jelikož se v sobotu začíná později, bylo po první sekci již poledne a tak jsme se s ostatníma posádkama rozhodli pro krátkou pauzu na oběd.

Po polední pauze, kdy jsme se opět rozjeli k sekcím navigátor zaregistroval nepatrný cinkavý zvuk, který se ozýval od motoru. Po nahlédnutí do motorového prostoru byla příčina zvuku odhalena. Přední řemenice u dynama byla kompletně popraskaná a jen vteřiny ji dělili od konečného roztrhnutí. Bohužel s touto závadou byl vyloučen jakýkoliv další pohyb a tak další člen našeho teamu, který se na nás přijel podívat, byl vyslán zpět do Prahy, aby nám dovezl řemeničku náhradní a my tak mohli odjezdit alespoň neděli. Po odjezdu k nám však přišli na pomoc další teamy a navrhli, že se ji pokusí zavařit. Po sehnání svářečky a šikovného svářeče se opravdu podařilo řemenici v polních podmínkách celkem obstojně zavařit. Namontovali jsme ji zpět a doufali, že to vydrží. VYDRŽELA! Díky této velké pomoci dalších posádek, kterým tímto ještě jednou moc děkujeme, jsme se vydali do dalších sobotních bojů.

Druhou sekci v pořadí jsme měli kvůli opravě vynechanou, ale třetí se nám již podařilo stihnout a návrat nám byl povolen. Po velmi krátké prohlídce mezi jízdami ostatních soupeřů jsme se do sekce vydali my. Bohužel následkem jen velmi krátkého průzkumu trati, jsme si zapomněli ohlídat místní flóru a tak nám při couvání byla osudná jedna břízka. Kontak vozu s ní byl koncem působení nás v této sekci, jelikož jsme byli odpískáni.

Další sekce v pořadí byla tvořena jen jednoduchou pasáží lesem kde při výjezdu byla jen jediná branka. Komisaři nám zde proto přidali ještě alespoň jedno brankové pole, ale i tak byla tato sekce spíše oddechová.

Pátá sekce v pořadí, byla asi nejrozsáhlejší sekce tohoto třetího závodu. V sekci bylo celkem pět brankových polí, která otestovala snad všechny situace, od bočních náklonů až po výjezdy či sjezdy. Nejěžší branka byla však na vrcholu schodovitého výjezdu. My, stejně jako většina posádek, jsme tuto branku vynechali, jelikož výjezd se nám zdál skoro nemožný. Z omylu nás však všechny vyvedl několikanásobný mistr ČR, který se až tímto závodem řádně zapsal do letošní sezóny. Hned v úvodu si zadními koly schod hrabáním srazil, aby v závěru své jízdy tento výjezd excelentně zdolal. Ještě dlouho jsme hledali svá ústa na zemi, nad geniálním provedením.

Sobotní jízdy jsme zakončili náročnou sekcí, kde všechna branková pole byla umístěna v bočních náklonech. Do prvního pole se nám bohužel, díky velké hraně a tvrdému podkladu, nepodařilo dostat. Bohužel jsme ztratili i nějaké ty povolené změny směru jízdy a tak jsme byli nuceni se rozhodnout. Zkusit vjet pozadu do jiné branky, nebo jet rovnou k cíly a cestou projet ještě jednu branku. Vidina odpískání z důvodu překročení povoleného počtu změn, nám rozhodování usnadnila a tak jsme vyrazili rovnou do cíle, což se nám podařilo.

Druhý den nás přivítala zatažená obloha, která nevěstila nic dobrého. Ráno jsme ještě vyměnili provizorně opravenou řemeničku, díky které jsme krom jedné sekce odjezdili celou sobotu, za náhradní dovezenou z Prahy. Den jsme poté zahájili kamenitou sekcí v okrajové části areálu. Po průzkumu a zvolení jízdní stopy jsme se vydali na trať. Bohužel se opět potvrdilo, že Tatra 805 a její manévrovací schopnosti nejsou její silnou stránkou. Trasa byla vymyšlena dobře a jednoduše, jenže díky malému rejdu jsme si museli mnohokrát více najíždět a tím ztrácet cenné bodíky.

Následující sekce patřila opět k těm náročnějším. Vjezd do sekce byl úzkou cestou mezi stromy, které byly bohužel opáskovány, takže jakýkoliv kontakt vedl k předčasnému ukončení. Toto se i nám stalo osudným a další strom na tomto závodě nám zhatil plány. Sekce byla však lákavá svým dalším průběhem a tak jsme požádali naši krásnou komisařku, zda-li můžeme pokračovat alespoň nesoutěžně. povolení se nám dostalo, a tak jsme si sekcičku projeli alespoň jen tak pro trénik.

Třetí a čtvrtá nedělní sekce si byly v mnohém podobné. Začátek sekcí patřil k těm jednodušším, až k jejich cílovým brankám vždy vedl strmý až skoro kolmý sjezd. Průjezd sekcí jsme též volili obdobný. Vrchní branky projeli v poklidu a k sjezdům se vždy obrátili zády. Tatra je při couvání velmi stabilní a tak jsme tyto srázy sjeli vždy bez jakýchkoliv problémů. Ke konci čtvrté sekce o sobě bohužel začala dávat vědět i ona zatažená obloha. Za deště jsme tak dojeli na polední pouzu a doufali, že se počasí umoudří.

Bohužel opak se stal pravdou a tak jemný déšť ještě více zesílil. Po obědě jsme byli hlavním komisařem odesláni na sekci č.9. Déšť však ze sekce udělal své. Mezi ostatními posádkami jsme se shodli, že se ze sekce bez cizí pomoci už nevyhrabem a tak jsme ji odmítli a požádali o sekci č.8. Jednalo se o dlouhý strmý výjezd. Za suchého počasí nic náročného, avšak déšť udělal své. Naši Tatru jsme tedy hned při vjezdu pořádně nakrmili a pustili ji za vytrvalého deště z otěží. Auto bruslilo na kluzkém podmáčeném terénu z leva do prava a zase z prava do leva, ale nakonec se nám na vrchol vyškrábat podařilo. Déšť neustával a tak se i z obyčejných příjezdových cest stával nesjízdný terén. Naše skupinka však byla i za tohoto počasí převelena na kamenitou sekci. Sekci, kterou jsme ráno nedělní závod zahajovali. Bohužel, nebo snad naštěstí sekce nebyla vůbec připravena a tak nakonec i hlavní komisař rozhodl, že se závod ukončuje a máme se vrátit. Takový byl tedy průběh našeho třetího závodu.