MOHELNICE 2009 - 2. závod

Víkend 23.-24. května byl ve znamení dalšího závodu českého Truck Trialu roku 2009. Druhý podnik Mistrovství nás zavedl do pro nás velmi daleké Mohelnice. Po prvním závodě, kdy jsme náš vůz ještě neměli plně připravený, jsme se sem už velmi těšili. Tentokrát bylo již vše připraveno, hotovo a tak jsme vyráželi v pátečních ranních hodinách. Cesta uběhla bez potíží a tak nás v odpoledních hodinách přivítal výhled na nedaleký zámek Mírov, pod nímž závodiště je. Po rozložení našeho depa jsme se vydali na krátkou obhlídku závodiště. Kéž bysme to nedělali! Pohled na většinu sekcí nám velmi srazil naší počáteční optimistickou náladu. Jeden prudší kopec předháněl druhý, většina branek v těch snad nejhorších náklonech; to zas bude víkend. Večer jsme se přivítali s našimi soupeři, kteří postupně doráželi na místo.

V sobotu ráno nás, jak je již zvykem, čekala technická přejímka a poté rozprava k závodu. Po kontrole brzd a nouzového vypínání motoru jsme zaplatili startovné, u kterého nás však překvapila jeho výše – asi nějaká specialitka zdejší trati. No nic. Parkoviště se pomalu zaplnilo ostatními posádkami a tak mohl být zahájen uvítací ceremoniál, vč. vystoupení mladých mažoretek. Konečně je to tady, druhý závod byl zahájen a jde se na věc! Pomalu se přesouváme k naší první sekci, která je hned kousek pod tribunou na protějším svahu a vede k ní první strmý sjezd. To, to tedy pěkně začíná, ještě nejsme v sekci a už se tu můžeme převrátit. Věříme ostatním a sjíždíme za nimi. Povedlo se, neztrapnili jsme se, jsme dole!

Jako tradičně je na řadě rozlosování pořadí. Máme štěstí, vybíráme číslo 6 a jelikož je v naší skupině 6 posádek, tak budeme zahajovat jako poslední. V sekci je mnoho sjezdových branek a tak se uchylujeme k couvání. Celkem se nám daří a tak se postupně dostáváme i k jedné výjezdové brance. Ze soupeřů ji zdolala pouze posádka se stejným vozem a tak se ji rozhodujeme také zkusit, i když jsme ji původně jet vůbec nechtěli. Jdeme do ní velmi tvrdě a dravě, ale bohužel ani nám se ji zdolat nedaří a tak sekci opouštíme. Po výjezdu nám ostatní posádky líčí, jaký kousínek jsme byli od převrácení na záda.

Druhá sekce byla na stejném kopci, ale na jeho vrcholu. Zde jsme zvolili defenzivní strategii a tak jsme zdolali pouze snazší branková pole na vrcholu. Jelikož jsou zdejší sekce velmi rozlehlé s velkým počtem bran, tak se jejich průjezd velmi natahoval. Proto již po dvou sekcích je polední pauza, během které kontrolujeme drobně unikající olej z převodovky a něco pojídáme. Pauza končí a rozhlasem je naše skupina S1 svolávána k naší třetí sekci v pořadí, sekci č. 8. Sekce byla vytvořena ve vyjetém, pro nás naštěstí i vyschlém, bahenním korytu. První branka, kterou se snažíme zdolat je až na samém vrcholu a tak nejprve projíždíme celým hrbolatým korytem. Po zdolání této brány se musíme opět celým korytem vrátit zpět dolů, tentokráte však pozpátku. Během cesty zdoláváme další dvě branková pole, mezi kterými je i jedno složité. Bylo zde nutné se vytočit na velmi stísněném prostoru a poté v náklonu procouvat bránu. Povedlo se a tuto sekci tak můžeme zakončit. Jelikož průjezd sekcemi trval vždy velmi dlouho, čekala nás v sobotu už jen jedna sekce. Sekce byla tvořena velkým kopcem, na který vedly tři brány výjezdové a dvě sjezdové. Jelikož se chýlil konec prvního soutěžního dne, rozhodli jsme se moc neriskovat. Záměrně vynecháváme velmi náročnou jednu výjezdovou bránu na kopec a soustředíme se pouze na zbylé brány. Tyto brány zdoláváme celkem bez problémů a tak zdárně zakončujeme první soutěžní den.

Druhý den před rozpravou se dozvídáme průběžné výsledky, kde je pro nás velmi překvapující zpráva. Dozvídáme se, že jsme před posádkou druhé Tatry, kterým se stalo osudné špatné projetí sekce č. 8 a nezdařený pokus o průjezd složitou bránou na poslední sobotní sekci, kterou jsme my vynechávali. Druhý soutěžní den zahajujeme na podobné sekci jako v sobotu, tentokráte však do sekce budeme vjíždět jako první. Sekce je opět tvořena několika těžkými sjezdy a výjezdy. Podle odezírání strategie soupeřů je patrné, že volíme naprosto odlišnou strategii. Vjíždíme do sekce a auto se nádherně zakusuje do terénu a šplhá k vrcholu, aby po té mohlo sjet pozadu dolů. Po sjezdu se nám otevírá možnost zdolat výjezdovou bránu, se kterou jsme původně nepočítali. Auto si ale vede perfektně a tak ji zkoušíme a daří se – jsme opět na vrcholu. Nyní zbývá už jen náročný sjezd dolů v náklonu, kde hrozí boční pád. Přistupujeme k němu velmi pomalu a opatrně, opět po zadu, sjíždíme dolů. Povedlo se! Vstup do nedělní, druhé části závodního víkendu se podařil. Po nás sekci zdolává další posádka, ale u třetí posádky v pořadí se vše mění. Posádka z Teplic s růžovým vozem Unimog a jménem Uwík 2. v místě, které jsme sjížděli s tou největší opatrností, padá. Pád je však velmi tvrdý a vůz se při něm dvakrát přetočí a tvrdě naráží rámem do podkladu. Při nárazech odpadávají různé části vozu, ale hlavně se rozlamuje převodovka. Osádka vozu naštěstí vylézá, ale vůz je zničen. Bohužel na voze soutěžila dvojposádka a tak i pro ni soutěžení končí. Po této události přehodnocujeme naší strategii a volíme defenzivní cestu, kdy se pokusíme stáhnout bodovou ztrátu těchto dvou posádek a umístit se tak na třetí příčce v celkovém pořadí.

Další sekcí v pořadí, kterou nám vedení závodu přiřadilo, byl tzv. malý lom. Sekce na první pohled vypadala jednoduše, ale pohled na ni byl strašidelný. Sekci tvořila velká díra, do které vedl z jednoho kraje velmi strmý sráz a výjezd ze sekce byl přes opět velmi strmý ale i dlouhý výjezd. Dno lomu bylo vyplněno několika brankovými poli a jednou rozbahněnou louží. Naším cílem bylo opatrně zcouvat na dno lomu, zde projet snadnější brankové pole a poté se pokusit vyškrábat zpět nahoru. První část plánu nedělala potíže a tak jsme se připravili na ten šílený výjezd. Vytočili jsme motor do maximálních otáček a za silného řevu se postili do kopce. Kousek pod vrcholem však došel Tatře dech a tak bylo nutné v tomto velmi nepříjemném stoupání zastavit, přeřadit na nižší stupeň a doufat, že se podaří ten zbytek vytáhnout. Pneumatiky se však zakously do podkladu a Tatra za řevu vzduchem chlazeného osmiválce šplhala metr po metru výš a výš až jsme se přehoupli přes kýžený vrchol, kde na nás čekal nádherný výhled po okolí.

Třetí nedělní sekce byla vytvořena na terénním schodu, na který vedly dvě branky a z něj zase dvě dolů. Vjezdová i cílová brána byla umístěna na hraně. Po strmém sešoupnutí dolů, jsme ještě projeli jednoduchou bránu v dolní části a poté se vyškrábali do první výjezdové brány. Zde jsme se shodli, že nemá cenu riskovat a tak jsme sjeli hned další bránou zase dolů a sekci zakončili výjezdem do cíle.

Předposlední sekce tohoto druhého závodu byla pro nás připravena mezi kmeny několika stromů. Bylo zde připraveno několik sjezdových branek a jedna výjezdová. Branky nevypadaly moc složitě a tak jsme zdolávali pěkně pomalu jednu po druhé. Bohužel u poslední sjezdové brány se nám nepodařilo vhodně nasměrovat vozidlo a tak jsme ji museli nakonec vynechat a sekci opustit bez ní.

Poslední sekce tohoto druhého závodu je tu! Připravujeme se na start a čekáme, až sekci dokončí posádka jedoucí před námi taktéž s Tatrou. U sekce je přítomen i komentátor, který se snaží divákům více přiblížit tyto závody a mnohdy je i pobavit. Soupeři se dostávají do obtížné pasáže a komentátor bleskurychle reaguje citáty ze známé mp-trojky „je to past vedle pasti…“. Konečně přichází řada i na nás. Pomalu se vydáváme do sekce, když v tom naše soustředění přeruší silné zapískání od naší komisařky. Co se děje? Po chvíli mi je však vše jasné. Bohužel v tomto závodě jsem si vybral školáckou chybu já a sice nenasadil jsem si helmu, což je jasný signál pro diskvalifikaci ze sekce. Závod tedy končíme, již pro nás asi tradiční, banální chybou.

Naše strategie dojetí bodové ztráty na odstupivší posádky a umístění se na třetím místě, se nám na konec vydařila. Druhý závod mistrovství ČR v Truck Trialu, byl tak pro nás nečekaně úspěšný a i díky štěstí jsme se nakonec umístili na pro nás neuvěřitelném třetím místě!